Únor 2015
Tak k této zakázce jsem se dostal, jak se říká, jako slepý k houslím. Investorem je totiž syn mé sousedky, což mě jen utvrdilo v názoru, že dobré sousedské vztahy mohou zajistit víc, než jen "klid a mír". Klient pochází z učitelské rodiny, jeho maminka je učitelka tělocviku na penzi, on sám je středoškolským profesorem a jeho žena je učitelkou nebo vychovatelkou (nevím, jak se jim správně říká) v mateřské školce. Mají jedno dítě - syna, 5 let.
Objekt Vily Harder pochází z 20. let 20. století a je typickou ukázkou vilové zástavby v Karlových Varech své doby. Vlastně to není rodinná vila, ale spíše bytový dům. Býval zde i výtah, ale šachta v současnosti slouží jako skladovací prostor. Z bytu mého klienta je krásně vidět stará budova hotelu Bristol a tzv. Westend - luxusní vilová čtvrť lázeňské části Karlových Varů sahající ve své zlaté éře do druhé poloviny 19. století (jako celé město...). Nosné konstrukce domu a příčky jsou samozřejmě zděné z cihel plných pálených, podlahy jsou položeny na dř. stropních trámech a z toho také vychází jeden z požadavků klienta a sice: co nejméně stavebních úprav. Návrh se tedy omezuje na předesignování a vyřešení úložných prostor, kterých je v celém bytě akutní nedostatek. Počítá se s obnovením původních dř. vlysových podlah v maximálním možném rozsahu.
Ve vstupním prostoru se vztyčí SDK příčka s posuvnými dveřmi do kapes, čímž dojde k vytvoření vstupní haly a jejímu oddělení od zbytku bytu. V hale se umístí sestava šatních skříní, botník a nástěnný držák na jízdní kola. V chodbě, což je úzká tmavá a vysoká místnost uprostřed dispozice jsou navrženy velké pevně vestavěné knihovny - jelikož klient má ve svém vlastnictví přes 1 000 svazků. Vpravo se nachází ložnice, ve které jsou opět umístěny knihovny, skříňová sestava a čalouněný headbord za postelí. Dále je zde použit stávající nábytek, konkrétně "stůl pana továrníka", což je psací stůl pocházející někdy ze 30. let 20. století, čalouněný ušák přibližně ze stejné doby a stojací lampa s koženým stínítkem. Barevně je místnost laděna do pozitivních teplých tónů "horké čokolády" a červeného vína odrůdy Marsala. To jsem si nevymyslel, Marsala je oficiálně zvolená barva roku 2015 ze vzorníku PANTONE a jméno nese právě po tom víně. Z chodby směrem vlevo projdeme do obývacího pokoje. Je to poměrně malá místnost vzhledem k tomu, kolik funkcí musí nově pojmout. Je to relaxační prostor, je to prostor pro setkávání, pro návštěvy. Je to prostor kde se vaří, kde se rodina setkává u oběda a večeře, je to také prostor, kde se pracuje. Obývák je v tomto případě skutečným srdcem bytu - tady to tepe! Je zde kuchyňská linka, sezení, pracovní stůl a další skříňová sestava. Ta slouží především jako skládací jídelní stůl a skladovací prostor pro jídelní židle. Samotný systém toho stolu se bude muset ještě konzultovat s výrobcem, ale rozhodně to není nic neproveditelného. Hlavně nám tento systém výrazně uspoří místo, protože v případě, že by v této místnosti měl být ještě volný jídelní stůl a 4 židle si nedovedu představit, jak by se tam kdokoli pohyboval, natož třeba uklízel. Barevné řešení je v kombinaci světlé tyrkysové ( Pantone - Aqua Sky) a světlé krémové, laicky bych řekl "cappuccino" (Pantone - Sand Dollar) doplněné o dýhu zebrano v hnědém odstínu. Je zde opět použitý stávající nábytek - psací stůl ze 40. až 50. let a dvojice úžasných křesílek z let šedesátých, československé výroby. Na čelní ploše části kuchyňské linky a sousední stěny je použita povrchová úprava školní tabule, buď nějaký nátěr nebo tabulová fólie. Jednak to reflektuje učitelskou tradici rodiny, jednak je to "trendy", ale hlavně to slouží pro komunikaci členů rodiny mezi sebou a také, a to předně - pro kreativní vyjádření dítěte. Já jsem jako malý čmáral tužkou po zdech a byl jsem za to trestán. Ta touha vyjádřit se čmáranicí na zeď je v každém z nás a některým to zůstane navždy - stačí se podívat na podchody, garáže, mosty atd... Já to neodsuzuji, snažím se to naopak přijmout a něco si z toho vzít. To ale odbíhám od podstaty a ta je: nepotlačovat kreativní sklony dítěte, ale naopak je rozvíjet a podporovat. A to už se dostáváme do dětského pokoje. Je umístěn v místě bývalé kuchyně. Jak vytvořit dětský pokoj? Jak ho vytvořit efektivně a smysluplně, ne pouze barevnými tapetami se slony? Co potřebuje dítě? Potřebuje spát, učit se a hrát si, čili potřebuje postel, ze které nevyroste během pěti let, potřebuje psací stolek, lampu, židli, křídy, papíry, tabuli a spoustu hraček. Potřebuje televizi? Ne, televize je v obýváku, pokud mu jí rodiče zapnou. Potřebuje vlastní počítač? Ne, je v obýváku. Klidně se s ním může učit zacházet, ale reálně ho využije až na druhém stupni základní školy. Potřebuje úložné prostory? Jistě, aby se naučil uklízet si hračky, musí je mít kam uklidit. Musí mít kolem sebe všechny barvy duhy? To je otázka, já osobně si myslím, že ne. Samozřejmě, je to dítě, zavřít ho do sterilní místnosti asi není úplně dobře, ale určitá míra střízlivosti neuškodí. Toto byly některé z mých myšlenkových pochodů při návrhu...
Klient je s návrhem spokojený, myslím, že vlastně netušil, co všechno se dá s tím bytem dělat a jak může vypadat jinak, než teď. Jeho žena je také spokojená, měl jsem pocit, že se v tom vyloženě našla a spokojená žena je základ spokojeného života. A ze vší té spokojenosti jsem spokojený i já. Těším se na realizaci.
