Červenec 2013 / březen 2014
Z á k l a d n í p o p i s :
Cílem této studie je návrh bytového domu s malometrážními, cenově dostupnými byty, kterých je ve městě akutní nedostatek. Pro umístění svého návrhu jsem si zvolil Sokolovskou ulici v Karlových Varech, konkrétně proluku po stržení hotelu Brix. Sokolovská ulice je taková 5. Avenue Karlových Varů, je to páteř, po které denně projedou stovky aut, kde se v pracovní den dá dost těžko zaparkovat. Je to místo, kde by v podstatě nikdo bydlet nechtěl a přesto tuto ulici lemují především bytové domy, které jsou z 95 % plné.
Když strhli budovu hotelu Brix, která mimochodem padala sama už delší dobu, vyšel někde rozhovor s majitelem pozemku a ten přišel s revoluční myšlenkou postavit tam opět hotel. Řekl jsem si doslova…“cože??“. Jeden hotel už tu byl a zbyla po něm hromada suti. Svého času byl dokonce vyhlášený, ale ulice se změnila a čas ukázal, že hotel tady prostě nemá smysl. Proč si někdo myslí, že nový hotel dopadne lépe, ale hlavně, proč si někdo myslí, že hotel na Sokolovské ulici má vůbec šanci přežít? To je tak na nic lokalita, že aby se v tom hotelu chtěl někdo ubytovat, musel by být výrazně levnější, než jsou ty nejlevnější penziony v centru, a kdyby byl takhle levný, těžko by se investorovi novostavby někdy vrátila ta jeho investice. Ale co tedy postavit na Sokolovské ulici?
První možnost: Bar, restaurace, kavárna. Jistě, jak se říká v bytovém designu: „Když nevíš co, tak to natři.“, a stejné je to tady: „Když nevíš co, postav tam hospodu.“ Zprvu mě napadla nějaká umělecká kavárna, nebo bar, spojený třeba s výstavními prostory, kde by mohli vystavovat svoje práce umělci z ulice a fasáda by byla celá posprejovaná. Přizvali by se ti nejlepší „streetartisti“ z města a prostě by si tu budovu dotvořili sami. Dům by byl jedinečný, nezaměnitelný, snadno rozpoznatelný… a majitel by nemusel donekonečna řešit posprejovanou fasádu. Fasáda domu by byla v podstatě jedno velké plátno, které si říká o to, aby bylo posprejováno. Myšlenka dobrá, zdálo se mi, ale pak jsem si uvědomil, že jednu galerii pro umělce z ulice už tu máme a podle všeho se jí dost daří. A je také lépe přístupná a místní jsou s ní ztotožnění. V podstatě funguje na stejném principu, jaký jsem zde popsal, takže můj návrh by nebyl nic jiného než kopie, nebo spíše vykradená myšlenka někoho, kdo tu byl přede mnou. Takže verze umělecké kavárny šla do koše.
Druhá možnost: …a tady jsem se zhrozil, protože mi blesklo hlavou „hotel“. Tak jsem si dal chvíli pauzu…asi týden, a když jsem se k tomu vrátil, pořád jsem měl v hlavě hotel. To snad ne! To jsem opravdu takový zoufalec, anebo se tam prostě nic smysluplného a životaschopného postavit nedá? Lidi nemají kde bydlet a my budem stavět hotely. A to bylo ono: bydlet!! Nová bytovka, jasně. To je vděčné téma a lidi to vždy ocení…až na to, že většina nových bytovek stojí odborně řečeno za prd. Pár už jsem jich prošel a některé opravdu „stály za to“… Začíná to špatným návrhem, kdy hned na začátku jsou špatně vyřešené dispozice jednotlivých bytů – nesmyslně dlouhé chodby, lámané půdorysy hlavních obytných místností, koupelny, co vypadají, že je navrhl student prvního ročníku střední školy, čili naprosto strojově a bez nápadu. Sám jsem byl v bytě, kam se vstoupilo a první, co jste rozbili klikou vstupních dveří byly skleněné dveře do koupelny. Pak to pokračuje naprosto lajdácky odvedenou prací prováděcích firem, kdy se s cílem co nejvíce snížit náklady nakoupí ty nejlevnější a nejnekvalitnější materiály, na stavbu se nažene 60 nekvalifikovaných dělníků z východu a pak nestačíte žasnout nad stavebními detaily. Nemluvě o tom, že po pěti letech se ten dům začne pomalu rozpadat. Mám známou, která bydlí v jedné takové relativně nové bytovce a v každé místnosti má u stropu po celém obvodě plíseň. Ale kdyby jenom plíseň, to je normální zahrada…ten byt kvete. No a celý problém s novými bytovými domy končí naprosto nehoráznou cenou samotných bytů. Proto je také většina nových bytových domů ve Varech v podstatě prázdná. Čili bydlet je kde, ale zároveň není… Rozhodl jsem se pro bytový dům.
Navrhnout opravdu dobrý bytový dům, to už je vyšší liga a já cítím, že na to ještě tak úplně nemám. Přesto jsem se o to pokusil se vší vážností. Jelikož je to pro mě složitější téma a netlačí mě žádný investor, rozhodl jsem se, pojmout to jako dlouhodobý projekt, kdy počítám s tím, že s přibývajícími zkušenostmi a poznatky se bude kvalita návrhu zlepšovat, až ze mě na konci vypadne skutečně dobrý dům.
Obecně: na Sokolovské ulici se už dnes nedá zaparkovat, co teprve až se tam postaví nový bytový dům. Každý má dneska auto nebo dvě a potřebuje ráno odjet a večer se zas vrátit. Garáže v rámci domu jsou tedy nutností. Pozemek se nachází na styku ulic Sokolovská a Ladislava Koubka, je dost svažitý a přímo vybízí k vybudování podzemních garáží. Ulice Lad. Koubka je velmi krátká a slepá, čili jako vjezd do garáží je ideální. Dále: Sokolovská ulice je hlučná a prašná, navrhovat tam přízemní byty by byl nesmysl. V přízemí beztak nikdo bydlet nechce, všichni z ulice vám koukají do oken, v podstatě vnímáte jen to nejhorší z ulice. Proto bych přízemí využil ke komerčním účelům – pobočky bank, nebo jiných společností, obchody s oblečením například atd…Prostory by byly k pronajmutí u majitele objektu, takže by měl určitý příjem z nové budovy.
Jelikož chci navrhnout byty pro rodiny, předpokládám přítomnost dětí a kdybych já měl děti, rozhodně bych nechtěl, aby jen tak pobíhaly po Sokolovské. Za domem ve dvoře bych proto vybudoval zahradu, nebo parčík se stromy, lavičkami, prolézačkami, lezeckými stěnami, houpačkami, sluncem, vzduchem, klidem a tichem. Byty jsem rozdělil typově na 1+1, 2+1 a nejluxusnější 3+1. Nechci stavět věž až do nebe, myslím si, že je lepší, když se lidi v domě navzájem znají a mají k sobě třeba nějaký vztah a to se dělá lépe, když jich tam není moc. Navíc jsem zde omezený rozlohou pozemku, který není zrovna velký, takže to samo o sobě vede k menšímu domu. Co s fasádou? Ulice je skutečně velmi prašná, žádná barva se na domě dlouho neudrží a není nic depresivnějšího než denně koukat na ulici plnou špinavých domů, natož pak v jednom z nich žít. A tady jsem oživil mou původní myšlenku s posprejovanou fasádou – odtud tedy název „Graffiti House“. Graffiti hýří barvami a dá se to donekonečna obměňovat, Dům může v podstatě neustále měnit svou tvář a působit pořád „čerstvě“. Samozřejmě nečekám, že někdo bude šplhat do pátého patra kreslit graffiti, proto bych je udělal jen v přízemní části a v části s garážemi. Zbytek domu bych řešil něčím neutrálním, například mým oblíbeným obkladem z cihlových lícovek. Poslední poschodí, vrchol domu, bych řešil něčím světlým, třeba nějakým keramickým fasádním obkladem nebo jen nátěrem. Tady už jsme vysoko nad ulicí, daleko od prachu a hluku. Z výšky má každá ulice své kouzlo a Sokolovská ulice je z výšky skutečně působivá.
Tolik základní obrysy návrhu. Tato část se soustředí na prezentaci vzorového bytu 2+kk, o obytné ploše 45 m2. Do bytu se vchází z domovní chodby. Naproti vstupu se nachází sestava vestavěných skříní s policovým systémem. Mezi nimi jsou umístěné posuvné dveře vedoucí do koupelny. Naproti této sestavě je opět vestavěná skříň se zrcadly na dveřích. Vstupní prostor tedy funguje také jako šatna. Směrem vlevo se vstupuje do ložnice. Tato místnost je navržena tak, aby co nejlépe plnila svůj primární účel a tím je spánek a odpočinek. Pevnou součástí místnosti je velká vestavěná šatní skříň s dostatkem úložného prostoru a pohodlné dvoulůžko, dále dvojice velkých oken a přístup na balkon vedoucí do klidného tichého dvora. Čistá, snadno udržovatelná a svěží místnost. Vpravo od vstupu se vchází do hlavního obytného prostoru, který je tvořen pracovním koutem, relaxační zónou, kuchyní a jídelním koutem. Kuchyň má zvýšenou podlahu, je částečně uzavřená a má vlastní okno. Přístrojově je zařízená pouze odsávačem par, plynovým sporákem s el. troubou a lednicí. Minimální prostor je však maximálně využit díky množství skříněk. Jídelní kout je tvořen nízkou skříní se širokou vrchní deskou, sloužící jako jídelní stůl. Skříňka funguje jako příborník a také slouží k ukládání bílého nádobí. K místnosti náleží arkýř trojúhelníkového půdorysu s velkým posuvným oknem. Povrchové úpravy jsou navrženy z materiálů působících jednoduše až prostě a přitom elegantně - bílé omítky, cihelný obklad, stěrky, podlahy v dekoru dřeva a velkoformátová keramická dlažba.
To je zatím vše, co mám… - březen 2014.
