RSS
Ložnice - soukromý investor, Plzeň (11)
Ložnice - soukromý investor, Plzeň

   Prosinec 2012 / únor 2013

    Takže pár základních informací: místnost má tvar trojúhelníku, dveře do místnosti jsou i s obložkou široké 1,5 m, protější stěna je mírně do oblouku a téměř celá je vyplněná okny. Ve třetí stěně je zachovaná původní dř. zárubeň i s obložkou a tvoří jakýsi slepý průchod do vedlejší místnosti. Stěny na sebe nejsou kolmé, světlá výška místnosti je cca 3,18 m, co do velikosti je to na ložnici poměrně luxusní místnost. Původní zadání znělo: "Jelikož máme tmavě hnědou dřevěnou podlahu, tak barevné řešení by mělo být v kombinaci hnědá/bílá" - s tím jsem souhlasil, sám bych to nevymyslel lépe. "Jinak máš volnou ruku, ukaž co umíš." 

    Místnost má tři stěny a v každé je nějaký otvor, nebo pozůstatek po otvoru. Potřeboval jsem získat alespoň jednu volnou stěnu a proto jsem se rozhodl, že tu zbytečnou obložku odstraním. Mezi stěnou se vstupem a stěnou s obložkou byl nepříjemný ostrý úhel - kout bez využití. Navrhl jsem zde vytvořit zabudovanou knihovnu - jelikož oba mladí manželé jsou vysokoškoláci a mají poměrně hodně knih a rádi si čtou v posteli. Šatní skříň jsem vytáhl až ke stropu, s tím že ta horní třetina je určena ke skladování sezónních věcí, ložního prádla, krabic, stanů, spacáků, zkrátka všeho, co se musí někam uložit a neleze se pro to každý den. Další důvod, proč navrhuji skříně až ke stropu je ten, že navrchu se usazuje prach, který nikdo neutírá, protože je to vysoko a nikdo tam nedosáhne. 

    Přibližně dva měsíce od předání se začalo pracovat na druhé verzi. Zadavatelka, moje velmi dobrá přítelkyně, byla s původním návrhem spokojená, ale v průběhu dvou měsíců poměrně radikálně změnila vkus... a mimoto některé navrhované změny neprošly u manžela, čímž pro mladý pár vznikla jistě velmi zajímavá situace. Každopádně hlavou této rodiny je muž a tím je vše rozhodnuto. V druhé verzi se počítá se zachováním původní obložky, která zůstala ve stěně jako pozůstatek po dveřích. Pán tohoto bytu se s ní zkrátka nedokázal rozloučit. Postel se tudíž musela přesunout jinam a také se zúžila - z plánovaných 180cm na 160cm. Zadavatelka si také stihla oblíbit fialovou barvu, kterou teda v ložnici nevidím zrovna rád, ale je to pro mě celkem jasný pokyn. Fialová mezi ženami zřejmě vládne světu. Jiná moje známá si vymalovala fialově rovnou celou kancelář. Doufám, že jí z toho nezačne bolet hlava, ale tak trochu to čekám.

 

Number of images in category: 11
Category Viewed: 2314x
Trafačka (18)
Trafačka

    Leden / únor 2013

    Projekt "Trafačka" je vlastně studie alternativního využití objektu stávající trafostanice v obci Otročín, okres Karlovy Vary. Trafostanice je samozřejmě plně v provozu a sloužit svému účelu bude zřejmě ještě velmi velmi dlouho. Proč mě tedy napadlo zabývat se tímto čistě imaginárním zadáním? Prostě jsem si to chtěl vyzkoušet. Kolem této věže jsem jako dítě chodil každý všední den na vlak a vždy mě napadaly myšlenky typu : Co kdyby tam někdo bydlel... Tehdy jsem samozřejmě neměl ani ponětí o tom, co je to architektura, natož pak, že se tím budu chtít někdy zabývat. Po letech jsem na svých cyklotoulkách potkal několik podobných trafostanic zcela opuštěných a zbavených svého původního smyslu - osamělé věže na okraji obcí, nebo volně stojící uprostřed polí. Myšlenka zakořenila...

    Nedělám si iluze o tom, že jsem přišel s něčím převratným, nebo s kdovíjak geniálním řešením. Viděl jsem již několik skutečně pěkných a zajímavých způsobů využití "vyřazených" průmyslových objektů, ať už starých vodárenských věží, výrobních hal nebo skladů apod. Takovéto objekty v sobě mají určité kouzlo, ale také spoustu omezení vyplývajících z toho, pro jaký účel byly navrženy a postaveny. Ostatně celá problematika využití opuštěných průmyslových objektů a areálů mě velmi zajímá. Může za to jedna věta z článku na toto téma v jednom odborném časopise. Nevím už, kdo ji pronesl ani jak přesně zněla, ale v podstatě to bylo nějak takhle: "Uprostřed měst se rozkládají obrovské nevyužívané plochy, opuštěné areály, prázdné budovy a my, místo toho abychom se pokusili využít to, co už tu je, abychom do těchto opuštěných a zanedbaných částí měst vrátili život, tak zaplevelujeme okolní krajinu další bezhodnotnou zástavbou." Něco na tom je.

    Takže pár základních informací : Půdorysné rozměry 3,64 x 4,15 m, výška po hřeben odhadem 8,5 m. Zastřešeno sedlovou střechou, vstup z východní strany. Budova se nachází v těsné blízkosti hřbitova. Někdo by s tím možná mohl mít problém, mně osobně to ovšem nijak nevadí. Hřbitovy jsou nejupravenější a nejudržovanější části obcí, v podstatě jsou to parky. Za větší problém považuji to, že se hned za trafostanicí rozléhají zemědělská pole, která se čas od času hnojí... to už je méně příjemné. To je ovšem věc, kterou žádná studie nevyřeší a kdybych na to měl brát zřetel, tak bych nic neudělal. Objekt se nachází na vrcholu jakéhosi kopce a ze západní strany vane nejsilnější vítr a to téměř celoročně. Proto jsem západní stěnu nechal zcela uzavřenou bez jakéhokoli otvoru, ačkoli jižní a západní strany bývají ty nejslunnější.

    Stávající věž jsem opláštil zateplovákem a uvnitř rozdělil na tři podlaží. Abych získal alespoň nějaký minimální prostor na technologii potřebnou k běžnému chodu objektu, ale také k pohybu osob, přistavil jsem k hlavní věži tři kostky. V úrovni 1. NP je to technická místnost, ve 2. NP vykonzolovaný arkýř a ve 3. NP taktéž, ovšem z důvodu velkého vyložení je ještě podepřený vnější oc. konstrukcí. Aby se mi hlavní věž nezbortila jako domeček z karet z důvodu mnoha poměrně velkých otvorů, vložil jsem do objektu nosný oc. skelet, který vlastně přejímá veškeré statické zatížení a stávající obvodové zdivo slouží už jen jako plášť. Sedlovou střechu jsem nahradil střechou plochou s tím, že výška atiky drží předpokládanou výšku stávajícího hřebene.

    V interiéru jsem chtěl jasně oddělit, co je původní a co nové. Proto navrhuji ze stávajích stěn odstranit omítky, jsou-li nějaké a odhalit vlastní cihelné zdivo. Nové konstrukce se omítnou a opatří čistě bílým nátěrem. Tím právě vznikne kontrast mezi "starým" a "novým". Prostory jsou opravdu velmi malé, až stísněné, proto nepředpokládám, že by je využívala čtyřčlenná rodina k celoročnímu bydlení. Ale řekněme, že jako bydlení pro mladý bezdětný pár, nebo rekreační objekt je to dostačující. Světlé výšky místností se nacházejí těsně na hranici normy, čili nic moc.  V obytných místnostech 2,5 m, v koupelně a technické místnosti 2,4 m.

 

Number of images in category: 18
Category Viewed: 1988x
Kontejnery (19)
Kontejnery

Březen / duben 2013

   Stejně jako každý hudebník musí mít ve své diskografii alespoň jedno vánoční album, tak i každý architekt musí mít ve svém portfoliu alespoň jeden projekt na téma "kontejnery a jejich využití". Já samozřejmě nejsem vyjímka, ačkoli nejsem architekt a zde je moje verze.

    Takže něco úvodem: Když si chcete postavit dům z kontejnerů, můžete si buď sehnat vyřazené lodní kontejnery, nebo si koupit obytné kontejnery, vyráběné právě pro tento účel. Lodních kontejnerů jsou na světě mraky a neustále přibývají další, protože mnoha společnostem se při přepravě zboží prostě nevyplatí nechat si poslat zpět prázdný kontejner. Čili ten zůstane v cílovém přístavu či skladišti a stává se z něj vyřazený lodní kontejner. Obytný kontejner je v podstatě tatáž krabice, resp. krabice fungující na stejném principu, jen s tím rozdílem, že splňuje normové vnitřní rozměry, hlavně tedy světlé výšky a jistě i další náležitosti (tepelně izolační například apod...) a tudíž máte velkou šanci, že vám stavbu z takových kontejnerů český stavební úřad povolí. Pořizovací cena obytných kontejnerů není při tom o mnoho vyšší než cena vyřazených lodních, ale já osobně u nich postrádám ten původní smysl celého "kontejnerového hnutí" a sice využití vyřazených nepoužívaných nepotřebných plechových krabic, kterých je pořád víc a víc a víc...

    Nemám osobní zkušenost s použitím těch lodních, tudíž nevím jak se k tomu české úřady ve skutečnosti staví, ale myslím si, že v mnoha obcích byste narazili na nepřekonatelnou hradbu v podobě úřednice stavebního úřadu. Ani ne kvůli tomu, že jsou to plechové krabice, to se samozřejmě dá "schovat", ale hlavní problém je v tom, že už samy o sobě nesplňují požadavky na obytné místnosti, především pak světlou výšku.  Jinde ve světě to nevadí, můžeme si najít hromadu příkladů již zrealizovaných staveb, ale u nás je norma a ta hovoří jasně. Možná, že kdybychom byli také námořní velmoc a kontejnery by se nám tu hromadily, stavěly by se k tomu úřady jinak. Možná by vytvořily něco jako "kontejnerovou vyhlášku", která by jasně specifikovala požadavky právě při stavbě domů z kontejnerů...o ničem takovém ale nevím. 

    Já jsem se ve svém návrhu držel té původní myšlenky, takže jsem použil právě ty lodní - ISO kontejnery, konkrétně s označením 20´ft (20-ti stopé) a 40´ft (40-ti stopé). Obecně je zde budu označovat jako "20" a "40".

"20" - rozměry:                                              "40" - rozměry:                                         

vnější:  š= 2438 mm  vnitřní:  š= 2350 mm         vnější:  š= 2438 mm   vnitřní:  š= 2350 mm

           dl= 6058 mm                dl= 5879 mm               dl= 12 190 mm            dl= 12 030 mm

            v= 2591 mm                 v= 2390 mm                  v= 2591 mm                v= 2390 mm

    Možností toho, co postavit z kontejnerů je spousta - od stylových kanceláří, ateliérů, studií, značkových prodejen, přes zahradní chaty, veřejné záchodky, až po rodinné domy, ubytovny, hotely, nebo třeba provizorní příbytky pro oběti živelných katastrof, nebo nemocnice. Já jsem se pokusil vytvořit pohodlný dům pro čtyřčlennou rodinu. Dům, kde by byl dostatek prostoru, světla, vzduchu, kde by k sobě měla rodina blízko, ale zároveň by měl každý zachován svůj osobní prostor. V úrovni 1. NP jsem tedy použil 2 kontejnery "40" a jeden "20", které mi tvoří jakési obvodové zdivo, které je na jedné straně otevřené do předpokládané zahrady. Prostor mezi dvěma "40" jsem kvůli jejich nízké výšce řešil oc. skeletem s fixními okenními výplněmi. 2. NP - pokoje, jsem pak vytvořil pomocí čtyř "20", které jsou na jedné straně podepřeny oc. konstrukcí a tvoří jakýsi převis.  Výsledný objekt se tváří jako výrobní hala nebo staré skladiště. Rozhodl jsem se umocnit co nejvíce tento industriální výraz domu tím, že kontejnerům přiznám v exteriéru jejich plechové tělo a izolaci budu řešit zevnitř. Z technického hlediska to asi není úplně ideální, ale nikoli neřešitelné.

    Aby mi design interiéru korespondoval s exteriérem, používám kombinaci osvědčených "industriálních" materiálů, jako jsou: cihly, kov, velkoformátová dlažba, přiznané plechy kontejnerů, čistá bílá omítka. Výsledný efekt je...řekněme nevšední, někdo by mohl říci i stylový, ačkoli co se za tímto slovem ve skutečnosti skrývá nikdy nikdo přesně nezjistí. Jistě to není dům pro každého, člověk musí mít určitý názor a vztah k takovému designu. Určitě se k tomuto tématu ještě někdy vrátím a poskládám z těch krabic zase něco jiného, lepšího.

 

 

 

    

 

Number of images in category: 19
Category Viewed: 4664x
Obývák - soukromý investor, Plzeň (6)
Obývák - soukromý investor, Plzeň

Červen / červenec 2013

 

Základní údaje: 

Název stavby:           Designový návrh obývacího pokoje

Místo stavby:            Majerova 1651, Plzeň

Investor:                   Manželé Vášovi, Plzeň

Autor:                      Michal Švec, Karlovy Vary

 

Popis:

S t á v a j í c í      s t a v :

Místnost je nově zrekonstruována, tzn. má nové omítky, plovoucí podlahu a zrenovované původní dveře pocházející z doby výstavby objektu – počátek 20. století. V současné době je vybavena starším zachovalým funkčním nábytkem různých stylů, bez jednotného výrazu. Stěny jsou hladké bílé, strop je bílý s hrubým zrnem. Na stropě je zřejmě původní, ačkoli spíše ne, štuková rozeta v jejímž středu je umístěn lustr.

N á v r h :

Nejvýraznějším architektonickým prvkem místnosti je dvojice původních kazetových dveří – jedny vedou do ložnice a druhé na chodbu. Principem návrhu je co nejméně, pokud možno vůbec, konkurovat těmto dveřím, ale spíše je vyzdvihnout a co nejvíce na ně upozornit. Stěny, ve kterých jsou dveře umístěny, navrhuji obložit světle béžovou tapetou s jemným vzorem, díky níž se dveře zvýrazní a jakoby vystoupí ze stěny. Stěna s jediným oknem v místnosti zůstane hladká bílá. Okno se opatří záclonou bez vzoru, sahající až k podlaze. Kolem okna navrhuji umístit závěsy stejné délky z tmavé látky v rozsahu od okna až na konec stěny. Pro zakrytí pojezdů záclony a závěsů se vytvoří SDK garnýžový kastlík. Zbylé stěny zůstanou hladké bílé. Strop navrhuji rovněž opatřit hladkou omítkou s bílým nátěrem, což je společně s garnýžovým kastlíkem jediná stavební investice návrhu. Stávající rozetu navrhuji odstranit, avšak pokud se opatří bílým nátěrem, nebude pro celkový uvažovaný výraz místnosti nijak rušivá. Podlaha zůstane stávající. Vybavení nábytkem vychází z požadavků investora: velká rohová pohovka, která je základním prvkem místnosti, konferenční stolek, TV komoda a pracovní kout, případně barová skříňka.

K o n k r é t n ě :

Rozkládací pohovka PANAMA :

Splňuje všechny požadavky na variabilní řešení, vysoké nároky na kvalitu použitých materiálů, zejména čalounění a v neposlední řadě i design výrobku. Pohovka je složená ze tří částí, prostřední je rozkládací a po rozložení vznikne společně s krajním otomanem plocha 4,5 m2, čili lůžko o rozměrech 1,9 x 2,35 m.

Konferenční stolek „ ISAMU NOGUCHI“ :

Jedná se o kvalitní repliku velmi slavného a reprezentativního stolku z 50. let 20. stol. od japonsko-amerického designéra Isami Noguchiho. Horní deska je 19mm tlusté tvrzené sklo, nohy jsou dřevěné v povrchové úpravě tmavý ořech.

TV komoda :

Nízká skříňka z MDF v povrchové úpravě lesklá bílá.

Koberec FLOKATI :

Koberec z ovčí vlny v provedení „šachovnice“, kdy se střídají plochy s dlouhým a krátkým chlupem.

Taburet PALERMO :

Čalouněný taburet klasického tvaru – kostka, který díky svým rozměrům poskytuje pohodlné sezení.

Pracovní kout :

Doporučuji vyrobit na míru z MDF nosičů v povrch. úpravě lesklá bílá. Skládá se z jednoduchého psacího stolku bez zásuvek a policového systému umístěného na stěně. V horní desce stolu doporučuji vytvořit průchodky pro kabely od počítače a stolní lampy. K pracovnímu koutu se dále řadí židle a stolní lampa.

Dřevěná židle „DCW“ :

Replika velmi slavné, vyhledávané a reprezentativní židle dle návrhu designéra a architekta Charlese Eamese. Návrh pochází z 50. let 20. stol., je vyrobena z kvalitní lepené a ohýbané dýhy v mnoha barevných provedeních. Navrhuji pořídit židli v barvě přírodního dřeva, což je základní výraz této židle.

Stolní lampa FARO CONCRETE :

Jednoduchá stolní lampa s chromovanou nohou, bílým kruhovým stínidlem a betonovou kruhovou základnou.

Papírový lustr GLOBE :

Jedná se o nejlevnější kus v místnosti, který i přesto nepůsobí rušivě, ba naopak. Díky své jednoduchosti a prostotě vše skvěle doplňuje. Nesnaží se konkurovat dražším designovým prvkům a přesto působí designově.

Okenní závěsy GARDENIA :

Dekorační závěsy s květinovým vzorem šedobéžové barvy.

Tapeta URBAN SPIRIT :

Světle béžová tapeta s jemným vzorem vlnek. Jednoduché, čisté a efektní řešení.

 

Barová skříňka :

 

Bude-li se realizovat, pak doporučuji vyrobit ji z MDF nosičů v povrchové úpravě lesklá bílá se soklem z chromovaného plechu. Složení skříňky by mělo být následující: při čelním pohledu vlevo umístit zásuvku v= 200 mm na vývrtky a jiné vinařské pomůcky. Pod ní uzavíratelná skříňka na likéry, whisky a jiný alkohol (kromě vína) s jednou policí a to skleněnou pro umístění sklenic. Vnitřek této skříňky navrhuji opatřit zrcadlící fólií. Při čelním pohledu vpravo pak navrhuji vytvořit policový regál s kovovými pochromovanými (není podmínkou) držáky na lahve s vínem. Vnitřek regálu opatřit tapetou URBAN SPIRIT - zelená vlnka. Skříňka má atypický tvar i složení a nelze jí zakoupit v žádném obchodě.

Celková cena použitého nábytku a vybavení bez ceny dopravy je 126 334,-. V této částce nejsou zahrnuty ceny tapet, atypického nábytku a truhlářských prací a cena závěsů a záclon.

Jako dekoraci navrhuji umístit na stěny fotografie vytvořené manželem investorky dle jejich výběru. Důvodem je ztotožnění se s nově vzniklým prostorem a jeho přisvojení si. Bude to jejich příspěvek do hry, třešnička na dortu, tečka za poslední větou v knize... Tímto krokem dají nové místnosti kus své duše a uvedou jí k životu.

 

 

 

 

 

Karlovy Vary, 06/2013

 

Number of images in category: 6
Category Viewed: 2141x
Graffiti House (13)
Graffiti House

   Červenec 2013 / březen 2014

 

Z á k l a d n í    p o p i s :

 

    Cílem této studie je návrh bytového domu s malometrážními, cenově dostupnými byty, kterých je ve městě akutní nedostatek. Pro umístění svého návrhu jsem si zvolil Sokolovskou ulici v Karlových Varech, konkrétně proluku po stržení hotelu Brix. Sokolovská ulice je taková 5. Avenue Karlových Varů, je to páteř, po které denně projedou stovky aut, kde se v pracovní den dá dost těžko zaparkovat. Je to místo, kde by v podstatě nikdo bydlet nechtěl a přesto tuto ulici lemují především bytové domy, které jsou z 95 % plné.

 

                                                                   

 

    Když strhli budovu hotelu Brix, která mimochodem padala sama už delší dobu, vyšel někde rozhovor s majitelem pozemku a ten přišel s revoluční myšlenkou postavit tam opět hotel. Řekl jsem si doslova…“cože??“. Jeden hotel už tu byl a zbyla po něm hromada suti. Svého času byl dokonce vyhlášený, ale ulice se změnila a čas ukázal, že hotel tady prostě nemá smysl. Proč si někdo myslí, že nový hotel dopadne lépe, ale hlavně, proč si někdo myslí, že hotel na Sokolovské ulici má vůbec šanci přežít? To je tak na nic lokalita, že aby se v tom hotelu chtěl někdo ubytovat, musel by být výrazně levnější, než jsou ty nejlevnější penziony v centru, a kdyby byl takhle levný, těžko by se investorovi novostavby někdy vrátila ta jeho investice. Ale co tedy postavit na Sokolovské ulici?
     První možnost: Bar, restaurace, kavárna. Jistě, jak se říká v bytovém designu: „Když nevíš co, tak to natři.“, a stejné je to tady: „Když nevíš co, postav tam hospodu.“ Zprvu mě napadla nějaká umělecká kavárna, nebo bar, spojený třeba s výstavními prostory, kde by mohli vystavovat svoje práce umělci z ulice a fasáda by byla celá posprejovaná. Přizvali by se ti nejlepší „streetartisti“ z města a prostě by si tu budovu dotvořili sami. Dům by byl jedinečný, nezaměnitelný, snadno rozpoznatelný… a majitel by nemusel donekonečna řešit posprejovanou fasádu. Fasáda domu by byla v podstatě jedno velké plátno, které si říká o to, aby bylo posprejováno. Myšlenka dobrá, zdálo se mi, ale pak jsem si uvědomil, že jednu galerii pro umělce z ulice už tu máme a podle všeho se jí dost daří. A je také lépe přístupná a místní jsou s ní ztotožnění. V podstatě funguje na stejném principu, jaký jsem zde popsal, takže můj návrh by nebyl nic jiného než kopie, nebo spíše vykradená myšlenka někoho, kdo tu byl přede mnou. Takže verze umělecké kavárny šla do koše.

     Druhá možnost: …a tady jsem se zhrozil, protože mi blesklo hlavou „hotel“. Tak jsem si dal chvíli pauzu…asi týden, a když jsem se k tomu vrátil, pořád jsem měl v hlavě hotel. To snad ne! To jsem opravdu takový zoufalec, anebo se tam prostě nic smysluplného a životaschopného postavit nedá? Lidi nemají kde bydlet a my budem stavět hotely. A to bylo ono: bydlet!! Nová bytovka, jasně. To je vděčné téma a lidi to vždy ocení…až na to, že většina nových bytovek stojí odborně řečeno za prd. Pár už jsem jich prošel a některé opravdu „stály za to“… Začíná to špatným návrhem, kdy hned na začátku jsou špatně vyřešené dispozice jednotlivých bytů – nesmyslně dlouhé chodby, lámané půdorysy hlavních obytných místností, koupelny, co vypadají, že je navrhl student prvního ročníku střední školy, čili naprosto strojově a bez nápadu. Sám jsem byl v bytě, kam se vstoupilo a první, co jste rozbili klikou vstupních dveří byly skleněné dveře do koupelny. Pak to pokračuje naprosto lajdácky odvedenou prací prováděcích firem, kdy se s cílem co nejvíce snížit náklady nakoupí ty nejlevnější a nejnekvalitnější materiály, na stavbu se nažene 60 nekvalifikovaných dělníků z východu a pak nestačíte žasnout nad stavebními detaily. Nemluvě o tom, že po pěti letech se ten dům začne pomalu rozpadat. Mám známou, která bydlí v jedné takové relativně nové bytovce a v každé místnosti má u stropu po celém obvodě plíseň. Ale kdyby jenom plíseň, to je normální zahrada…ten byt kvete. No a celý problém s novými bytovými domy končí naprosto nehoráznou cenou samotných bytů. Proto je také většina nových bytových domů ve Varech v podstatě prázdná. Čili bydlet je kde, ale zároveň není… Rozhodl jsem se pro bytový dům.

    Navrhnout opravdu dobrý bytový dům, to už je vyšší liga a já cítím, že na to ještě tak úplně nemám. Přesto jsem se o to pokusil se vší vážností. Jelikož je to pro mě složitější téma a netlačí mě žádný investor, rozhodl jsem se, pojmout to jako dlouhodobý projekt, kdy počítám s tím, že s přibývajícími zkušenostmi a poznatky se bude kvalita návrhu zlepšovat, až ze mě na konci vypadne skutečně dobrý dům.
    Obecně: na Sokolovské ulici se už dnes nedá zaparkovat, co teprve až se tam postaví nový bytový dům. Každý má dneska auto nebo dvě a potřebuje ráno odjet a večer se zas vrátit. Garáže v rámci domu jsou tedy nutností. Pozemek se nachází na styku ulic Sokolovská a Ladislava Koubka, je dost svažitý a přímo vybízí k vybudování podzemních garáží. Ulice Lad. Koubka je velmi krátká a slepá, čili jako vjezd do garáží je ideální. Dále: Sokolovská ulice je hlučná a prašná, navrhovat tam přízemní byty by byl nesmysl. V přízemí beztak nikdo bydlet nechce, všichni z ulice vám koukají do oken, v podstatě vnímáte jen to nejhorší z ulice. Proto bych přízemí využil ke komerčním účelům – pobočky bank, nebo jiných společností, obchody s oblečením například atd…Prostory by byly k pronajmutí u majitele objektu, takže by měl určitý příjem z nové budovy.
    Jelikož chci navrhnout byty pro rodiny, předpokládám přítomnost dětí a kdybych já měl děti, rozhodně bych nechtěl, aby jen tak pobíhaly po Sokolovské. Za domem ve dvoře bych proto vybudoval zahradu, nebo parčík se stromy, lavičkami, prolézačkami, lezeckými stěnami, houpačkami, sluncem, vzduchem, klidem a tichem. Byty jsem rozdělil typově na 1+1, 2+1 a nejluxusnější 3+1. Nechci stavět věž až do nebe, myslím si, že je lepší, když se lidi v domě navzájem znají a mají k sobě třeba nějaký vztah a to se dělá lépe, když jich tam není moc. Navíc jsem zde omezený rozlohou pozemku, který není zrovna velký, takže to samo o sobě vede k menšímu domu. Co s fasádou? Ulice je skutečně velmi prašná, žádná barva se na domě dlouho neudrží a není nic depresivnějšího než denně koukat na ulici plnou špinavých domů, natož pak v jednom z nich žít. A tady jsem oživil mou původní myšlenku s posprejovanou fasádou – odtud tedy název „Graffiti House“. Graffiti hýří barvami a dá se to donekonečna obměňovat, Dům může v podstatě neustále měnit svou tvář a působit pořád „čerstvě“.  Samozřejmě nečekám, že někdo bude šplhat do pátého patra kreslit graffiti, proto bych je udělal jen v přízemní části a v části s garážemi. Zbytek domu bych řešil něčím neutrálním, například mým oblíbeným obkladem z cihlových lícovek. Poslední poschodí, vrchol domu, bych řešil něčím světlým, třeba nějakým keramickým fasádním obkladem nebo jen nátěrem. Tady už jsme vysoko nad ulicí, daleko od prachu a hluku. Z výšky má každá ulice své kouzlo a Sokolovská ulice je z výšky skutečně působivá.
    Tolik základní obrysy návrhu. Tato část se soustředí na prezentaci vzorového bytu 2+kk, o obytné ploše 45 m2. Do bytu se vchází z domovní chodby. Naproti vstupu se nachází sestava vestavěných skříní s policovým systémem. Mezi nimi jsou umístěné posuvné dveře vedoucí do koupelny. Naproti této sestavě je opět vestavěná skříň se zrcadly na dveřích. Vstupní prostor tedy funguje také jako šatna. Směrem vlevo se vstupuje do ložnice. Tato místnost je navržena tak, aby co nejlépe plnila svůj primární účel a tím je spánek a odpočinek. Pevnou součástí místnosti je velká vestavěná šatní skříň s dostatkem úložného prostoru a pohodlné dvoulůžko, dále dvojice velkých oken a přístup na balkon vedoucí do klidného tichého dvora. Čistá, snadno udržovatelná a svěží místnost. Vpravo od vstupu se vchází do hlavního obytného prostoru, který je tvořen pracovním koutem, relaxační zónou, kuchyní a jídelním koutem. Kuchyň má zvýšenou podlahu, je částečně uzavřená a má vlastní okno. Přístrojově je zařízená pouze odsávačem par, plynovým sporákem s el. troubou a lednicí. Minimální prostor je však maximálně využit díky množství skříněk. Jídelní kout je tvořen nízkou skříní se širokou vrchní deskou, sloužící jako jídelní stůl. Skříňka funguje jako příborník a také slouží k ukládání bílého nádobí. K místnosti náleží arkýř trojúhelníkového půdorysu s velkým posuvným oknem. Povrchové úpravy jsou navrženy z materiálů působících jednoduše až prostě a přitom elegantně - bílé omítky, cihelný obklad, stěrky, podlahy v dekoru dřeva a velkoformátová keramická dlažba.


    To je zatím vše, co mám…  - březen 2014.

 

 

Number of images in category: 13
Category Viewed: 1644x
Cube (17)
Cube


Prosinec 2013/ Leden 2014

C U B E

    Projekt „Cube“ je opět jeden z mých samostudijních návrhů, které dělám proto, abych nevyšel ze cviku a také abych si ověřil některé představy, které se mi neustále hromadí v hlavě.
    Cube je v podstatě návrh rekreační chaty jehož základní myšlenka je vytvoření jakéhosi „útočiště v divočině“ – samozřejmě myšleno obrazně. V návrhu se počítá s tím, že objekt bude postaven na zasíťovaném pozemku, aby bylo možno využít všech výdobytků moderní civilizace jako je elektřina, tekoucí voda a taky kanalizace. Bez toho by totiž pobyt v „divočině“ nebyl ani zdaleka tak příjemný...
    Češi, kromě toho, že jsou národem pivařů, tak jsou také národem chatařů. Bývaly časy, kdy měl nějakou tu boudu u lesa snad každý a kdo jí neměl, tak po ní toužil. Tento fenomén se u nás zrodil v dobách, kdy „vláda lidu“ paradoxně svému lidu bránila vycestovat za hranice a tak (až na vyjímky) trávili lidé své dovolené a ne jen dovolené, ale skoro všechen volný čas na chatě – daleko od měst, od civilizace, od vládní moci, na svobodě. Tak to alespoň bylo na začátku. Postupem času se národ chatařů začal rozrůstat a samozřejmě čím více chatařů, tím více chalup. Začaly vznikat chatové kolonie a o nějakém odloučení od lidí jste si mohli nechat jenom zdát. Vlastnictví chaty se stalo jedním z ukazatelů společenského postavení a svým způsobem  to přetrvalo až do dnešních dob. U každé přehrady je chatová kolonie, ne-li dvě. Chatové kolonie jsou dokonce součástí měst – v podstatě tvoří jakási předměstí -  malé domečky s nesmyslně prudkými sedlovými střechami, které jsou namačkány jeden na druhý a každý letní víkend je tam víc lidí, než ve městech, protože jejich majitelé se v sobotu ráno sbalí, sednou do auta a jedou 10 minut za město „na chatu“.  My „ne-chataři“ si zas alespoň můžeme užít ve městě relativní klid. Ale dost už bylo historických a společenských analýz...
    Jak jsem již psal, základní myšlenkou projektu Cube je „útočiště v divočině“. Čili žádná chatová kolonie, ale samostatně až osamoceně stojící objekt na zelené louce u lesa. Široko daleko nic, než jen příroda, zeleň, vzduch, klid. Nebudu se zabývat úvahami nad majetkoprávními vztahy, ani nebudu zabíhat do technických detailů. Jde mi jen o zachycení myšlenky. Jedná se o rekreační objekt v přírodě, proto bych ho postavil z přírodních materiálů. Jako jedna z možností se mi nabízí dřevostavba ze sendvičových panelů s tloušťkou obvodových stěn nějakých 250 – 300 mm, resp. 350 mm. Okna mě nejdříve napadla dřevěná, ale spíš bych použil okna z hliníkových profilů s izolačním trojsklem. Tepelná izolace domu je zde pro mě prioritou. Jako rekreační chata bude objekt využíván sezónně, v zimních měsících jen vyjímečně, pro vytápění domu tedy uvažuji nějaká kvalitní výkonná krbová kamna, případně doplněná podlahovým vytápěním – čistě pro dobrý pocit teplých nohou. Pro ohřev vody bych zvolil elektrický boiler.
    Dispoziční řešení: Není to ani tak řešení, jako spíš opět myšlenka. Zkrátka, vejdu dovnitř, do malého nízkého prostoru, který slouží čistě jen pro odložení svršků, přezutí a tak. Po levé ruce je technická místnost, za ní pak jakýsi výkus se šatní skříní a zrcadlem. Přímo přede mnou je průchod za kterým se mi otvírá hlavní obytná místnost – srdce domu. Není to ani tak rozlehlá místnost, jako spíš vysoká. Vpravo je dřevěný kubus v němž se nachází kuchyň a na němž je umístěné spaní pánů domu. Ano, leze se tam po žebříku, ale je to přece chata, trocha dobrodružství v podobě výstupu do „ložnice“ neuškodí. Jako podlahu bych tam položil rohože tatami, zajistil je proti pohybu a přímo na ně pak uložil matrace. Okna v místnosti jsou úzká a vysoká, nabízející výhledy do krajiny.  Z hlavní místnosti je také vstup do koupelny a po točitém schodišti lze vystoupat do vrchního patra. Je to v podstatě otevřené patro, sloužící opět k přespání dětem či hostům, které je sice dost otevřené pro uchování přímého kontaktu se zbytkem domu, ale zároveň dostatečně uzavřené pro pocit klidu a soukromí. Na podlaze jsou opět položeny rohože tatami a dále spousta polštářů a sedacích vaků, aby místnost působila co nejvíce měkce a pohodlně.
    Materiály jsem zvolil tak, aby dům působil jednoduše  a „přírodně“, takže dřevo v přírodním odstínu s viditelnými lety, moje oblíbená velkoformátová keramická dlažba a bílé omítky. Zvenku navrhuji objekt opláštit obkladem z opalovaného dřeva. Kontrastem k tomuto tmavému kabátu budovy budou dřevěné automatické posuvné okenice ponechané v přírodním odstínu, které budou časem přirozeně stárnout a dům získá určitou patinu. V době klidu, kdy je chata prázdná jsou okenice zavřené a v podstatě znemožňují přístup a také pouhý průhled do objektu – protože, co oči nevidí, to ruce nepálí...

 

Number of images in category: 17
Category Viewed: 1410x
Malé Versailles (11)
Malé Versailles

  Prosinec 2013 / Únor 2014


    Renovace a úprava objektu hotelu Malé Versailles v Karlových Varech je zatím největší akcí, na kterém jsem se pod svým jménem podílel. K účasti na projektu jsem byl přizván autorem, Ottou Kašparovským ze studia MASSIMO Design s.r.o. Trochu se s Ottou známe a tak ví, že mám bohaté zkušenosti s podobnými projekty ze svého zaměstnání. Mým úkolem bylo zpracovat prováděcí dokumentaci interiérů ubytovací a veřejné části, což zahrnuje pohledy na stěny, výpisy nábytku, svítidel, čalounických prvků, štuků, úpravy podlah a stropů, výkresy atypického zabudovaného nábytku a další. Na ukázku zde uvádím pár mnou zpracovaných výkresů, což je ovšem jen zlomek z celkového objemu projektové dokumentace.

 

Number of images in category: 11
Category Viewed: 1661x
Spolupráce s jinými subjekty (5)
Spolupráce s jinými subjekty

S p o l u p r á c e   s   j i n ý m i   s u b j e k t y


   V tomto albu jsou uvedeny některé ukázky mé práce pro jiné firmy, studia či klienty, které se netýkají návrhů, ale spíše jen zpracování vizualizací toho či onoho. Pro některé místní výrobce nábytku například tvořím vizualizace jejich výrobků, které pak ukazují svým klientům. Dále dělám zákresy do fotografií nebo vizualizace rodinných domků atd...

Zatím mých služeb využili: Pravý domov - stavby na klíč, Karlovy Vary
                                       Nábytek Prokop, Karlovy Vary
                                       Zakázkové truhlářství Jiří Neubauer, Karlovy Vary

 

Number of images in category: 5
Category Viewed: 1330x
Vlastní umělecká tvorba (10)
Vlastní umělecká tvorba

Vše, co publikuji zde jsou moje práce. Některé jsou prodané, jiné darované... některé jsou součástí sérií, které hodlám jednou vystavit.

 

Number of images in category: 10
Category Viewed: 1445x
Koupelna - soukromý investor, Plzeň (10)
Koupelna - soukromý investor, Plzeň

 

Srpen 2014 / září 2014



    Designové řešení koupelny je další zakázka pro mé stálé klienty z Plzně. V současné době je koupelna obložena standardním keramickým obkladem s nevýrazným fádním tištěným vzorem a vybavená zařizovacími předměty tmavě béžové barvy. Je zde umístěna pračka a plynový kotel, úložný prostor zde téměř zcela chybí. Požadavky klientky byly zhruba tyto:

* zachovat počet dvou umyvadel
* umístit rohovou vanu, nejlépe pro dva
* velké zrcadlo
* umístit sušičku
* skrýt plynový kotel
* vytvořit úložné prostory



    Místo dvou stávajících solitérních umyvadel navrhuji umyvadlový stůl (washtabel) s dvěma hranatými umyvadly, umístěnými na desce a spodní skříňkou na rektifikačních nožičkách. Nad washtablem je navrženo zrcadlo s fazetou na předsazeném nosném rámu. Do stávající niky naproti umyvadlům umisťuji skříňku s koši pro ukládání špinavého prádla a horní skříňku na čisté prádlo (ručníky apod.). 

    Nejvýraznějším designovým prvkem místnosti se stávají skleněné zástěny, jedna mezi wastablem a vanou, další dvě zakrývají plynový kotel. Tyto skla jsou opatřena jednoduchým vertikálním vzorem čárového kódu, který bude proveden buď jako fólie nebo pískováním.
Barevné řešení je navrženo v kombinaci tmavá/světlá, konkrétně tmavě hnědé a světle béžové obklady velkých formátů + stěrka s vertikálním drážkovaným vzorem. V prostoru vany bude provedena dekorační mozaika.

     Zařizovací předměty jako umyvadla a vana, včetně potřebného příslušenství, jsou navrženy ze sortimentu Ideal Standard. Sprcha (ruční+hlavová) a podomítková vanová baterie s přepínáním do sprchy, včetně potřebného příslušenství byly vybrány z nabídky Hans&Grohe. Umyvadlové baterie jsou navrženy jako nástěnné podomítkové, opět z nabídky Ideal Standard. Koupelnové doplňky jako kosmetické zrcátko, háčky apod. jsou z produkce Nimco. Obklady a dlažby jsou vybrány z kolekce Musis Pavimento – Interior moka a Interior beige. Dekorační mozaika – Bisazza Plait – brown, alternativně Naxos Kilim. Koupelnový nábytek ( skříňky a washtabel) bude vyroben na míru.



Cena všech úprav a vybavení se pohybuje kolem 150 000,-

 

Březen 2015 - Došlo k jemné aktualizaci povrchů. Byly vybrány nové obklady a dlažby, konkrétně Musis Avantgarde beige/moka.

 

Number of images in category: 10
Category Viewed: 1960x
Úprava bytu - Vila Harder, K. Vary (18)
Úprava bytu - Vila Harder, K. Vary

   Únor 2015



    Tak k této zakázce jsem se dostal, jak se říká, jako slepý k houslím. Investorem je totiž syn mé sousedky, což mě jen utvrdilo v názoru, že dobré sousedské vztahy mohou zajistit víc, než jen "klid a mír". Klient pochází z učitelské rodiny, jeho maminka je učitelka tělocviku na penzi, on sám je středoškolským profesorem a jeho žena je učitelkou nebo vychovatelkou (nevím, jak se jim správně říká) v mateřské školce. Mají jedno dítě - syna, 5 let.

    Objekt Vily Harder pochází z 20. let 20. století a je typickou ukázkou vilové zástavby v Karlových Varech své doby. Vlastně to není rodinná vila, ale spíše bytový dům. Býval zde i výtah, ale šachta v současnosti slouží jako skladovací prostor. Z bytu mého klienta je krásně vidět stará budova hotelu Bristol a tzv. Westend - luxusní vilová čtvrť lázeňské části Karlových Varů sahající ve své zlaté éře do druhé poloviny 19. století (jako celé město...). Nosné konstrukce domu a příčky jsou samozřejmě zděné z cihel plných pálených, podlahy jsou položeny na dř. stropních trámech a z toho také vychází jeden z požadavků klienta a sice: co nejméně stavebních úprav. Návrh se tedy omezuje na předesignování a vyřešení úložných prostor, kterých je v celém bytě akutní nedostatek. Počítá se s obnovením původních dř. vlysových podlah v maximálním možném rozsahu.

    Ve vstupním prostoru se vztyčí SDK příčka s posuvnými dveřmi do kapes, čímž dojde k vytvoření vstupní haly a jejímu oddělení od zbytku bytu. V hale se umístí sestava šatních skříní, botník a nástěnný držák na jízdní kola. V chodbě, což je úzká tmavá a vysoká místnost uprostřed dispozice jsou navrženy velké pevně vestavěné knihovny - jelikož klient má ve svém vlastnictví přes 1 000 svazků. Vpravo se nachází ložnice, ve které jsou opět umístěny knihovny, skříňová sestava a čalouněný headbord za postelí. Dále je zde použit stávající nábytek, konkrétně "stůl pana továrníka", což je psací stůl pocházející někdy ze 30. let 20. století, čalouněný ušák přibližně ze stejné doby a stojací lampa s koženým stínítkem. Barevně je místnost laděna do pozitivních teplých tónů "horké čokolády" a červeného vína odrůdy Marsala. To jsem si nevymyslel, Marsala je oficiálně zvolená barva roku 2015 ze vzorníku PANTONE a jméno nese právě po tom víně. Z chodby směrem vlevo projdeme do obývacího pokoje. Je to poměrně malá místnost vzhledem k tomu, kolik funkcí musí nově pojmout. Je to relaxační prostor, je to prostor pro setkávání, pro návštěvy. Je to prostor kde se vaří, kde se rodina setkává u oběda a večeře, je to také prostor, kde se pracuje. Obývák je v tomto případě skutečným srdcem bytu - tady to tepe! Je zde kuchyňská linka, sezení, pracovní stůl a další skříňová sestava. Ta slouží především jako skládací jídelní stůl a skladovací prostor pro jídelní židle. Samotný systém toho stolu se bude muset ještě konzultovat s výrobcem, ale rozhodně to není nic neproveditelného. Hlavně nám tento systém výrazně uspoří místo, protože v případě, že by v této místnosti měl být ještě volný jídelní stůl a 4 židle si nedovedu představit, jak by se tam kdokoli pohyboval, natož třeba uklízel. Barevné řešení je v kombinaci světlé tyrkysové ( Pantone - Aqua Sky) a světlé krémové, laicky bych řekl "cappuccino" (Pantone - Sand Dollar) doplněné o dýhu zebrano v hnědém odstínu. Je zde opět použitý stávající nábytek - psací stůl ze 40. až 50. let a dvojice úžasných křesílek z let šedesátých, československé výroby. Na čelní ploše části kuchyňské linky a sousední stěny je použita povrchová úprava školní tabule, buď nějaký nátěr nebo tabulová fólie. Jednak to reflektuje učitelskou tradici rodiny, jednak je to "trendy", ale hlavně to slouží pro komunikaci členů rodiny mezi sebou a také, a to předně - pro kreativní vyjádření dítěte. Já jsem jako malý čmáral tužkou po zdech a byl jsem za to trestán. Ta touha vyjádřit se čmáranicí na zeď je v každém z nás a některým to zůstane navždy - stačí se podívat na podchody, garáže, mosty atd... Já to neodsuzuji, snažím se to naopak přijmout a něco si z toho vzít. To ale odbíhám od podstaty a ta je: nepotlačovat kreativní sklony dítěte, ale naopak je rozvíjet a podporovat. A to už se dostáváme do dětského pokoje. Je umístěn v místě bývalé kuchyně. Jak vytvořit dětský pokoj? Jak ho vytvořit efektivně a smysluplně, ne pouze barevnými tapetami se slony? Co potřebuje dítě? Potřebuje spát, učit se a hrát si, čili potřebuje postel, ze které nevyroste během pěti let, potřebuje psací stolek, lampu, židli, křídy, papíry, tabuli a spoustu hraček. Potřebuje televizi? Ne, televize je v obýváku, pokud mu jí rodiče zapnou. Potřebuje vlastní počítač? Ne, je v obýváku. Klidně se s ním může učit zacházet, ale reálně ho využije až na druhém stupni základní školy. Potřebuje úložné prostory? Jistě, aby se naučil uklízet si hračky, musí je mít kam uklidit. Musí mít kolem sebe všechny barvy duhy? To je otázka, já osobně si myslím, že ne. Samozřejmě, je to dítě, zavřít ho do sterilní místnosti asi není úplně dobře, ale určitá míra střízlivosti neuškodí. Toto byly některé z mých myšlenkových pochodů při návrhu...

 

    Klient je s návrhem spokojený, myslím, že vlastně netušil, co všechno se dá s tím bytem dělat a jak může vypadat jinak, než teď. Jeho žena je také spokojená, měl jsem pocit, že se v tom vyloženě našla a spokojená žena je základ spokojeného života. A ze vší té spokojenosti jsem spokojený i já. Těším se na realizaci.

 

Number of images in category: 18
Category Viewed: 1966x
Renovace rodinné vily, Plzeň (5)
Renovace rodinné vily, Plzeň

Prosinec 2014 /

 

    Sestra mé stálé klientky z Plzně si se svým přítelem koupila rodinnou vilu z roku 1971, s přístavbou z 80. a 90. let a obrátila se na mě se žádostí o pomoc při vytvoření nového funkčního řešení domu a samozřejmě designového řešení. Asi takhle - jsem poctěn. Za prvé je to skutečně velká stavba vyžadující komplexní řešení a za druhé jsem byl doporučen a stávám se tímto jakýmsi "rodinným architektem". 

    Projekt jsem rozdělil do tří etap:

Studie

Stavební povolení

Interiéry + fasády

 

Leden 2015  -    S T U D I E

  Cílem této části projektu je vytvořit nové funkční uspořádání domu v návaznosti na požadavky a potřeby nových majitelů. Neřeší se design, materiály ani barvičky, ale provoz. Objekt je od svého vzniku řešen v jakýchsi meziúrovních, vzdáleně připomínajích Raumplan. Pro lepší srozumitelnost jsem úrovně, které spolu provozně souvisí sjednotil pod jedním názvem - např. 1.NP, ačkoli jsou od sebe obě úrovně odděleny jedním ramenem schodiště. Předchozí majitelé k původnímu objektu přistavěli prostý, až sprostý přílepek, který v úrovni 1.PP využívali jako trojgaráž a soukromou autodílnu.

1. Podzemní podlaží

    Prostor stávající trojgaráže se rozdělí do nových provozních celků. Vznikne zde hrubá dílna, kde klientka pracuje se dřevem - řeže, brousí, soustruží... Místnost bude hlukově a požárně izolovaná. Dále se zde vytvoří zázemí pro letní kuchyni, čili nějaké úložné prostory, pracovní plochy, lednice, voda. Zbylá část této úrovně bude využita jako domácí lázně s velkou vířivkou, infrasaunou a "cachtacím" bazénkem, případně se tam místo něj mohou umístit nějaké fitness stroje. V uliční části zůstane zachovaná garáž pro jeden automobil. Z této úrovně vedou schody níž, do sklepa. Tento prostor se bude využívat zčásti jako sklad všeho, od brambor po lyže a zčásti jako strojovna, kde bude umístěn plynový kotel, boiler, případně bazénová technologie, bude-li se realizovat bazén.

1. Nadzemní podlaží

    Nachází se zde hlavní vstup do objektu. Původní domovní zeď a předsazená stěna ze skleněných panelů se odstraní a místo ní se vyzdí plnohodnotná zeď s velkými vstupními dveřmi. Vznikne zde zádveří a vstupní hala se spoustou světla. Dále se na této úrovní nachází technická, resp. úklidová místnost a pohotovostní WC. Když vystoupáme jedno rameno schodiště, což je asi 8 schodů, dostaneme se na druhou úroveň tohoto podlaží, kde se nachází srdce domu - obývák, kuchyň a jídelna. Všechny původní příčky se vybourají, prostor se otevře, obě úrovně se sjednotí, vzájemně prosvětlí a opticky zvětší. Stěna v obýváku, v uliční části fasády se odstraní, stávající lodžie se včlení do místnosti, která se uzavře velkým čtyřčleným posuvným oknem přes celou výšku a šířku místnosti. Čelní stěna určená k demolici není nosná, proto nebude potřeba vytvářet nové průvlaky a překlady. V této úrovni také vznikne "čistá" dílna, kde klientka maluje, lepí a vůbec se projevuje všelijak kreativně.

2. Nadzemní podlaží

    Opět vystoupáme jedno rameno a jsme na první úrovni druhého nadzemního podlaží. Zde se nachází koupelna a pokoj pro hosty, který může být případně použit jako druhý dětský pokoj, až začnou děcka dospívat a vyžadovat vlastní osobní prostor. O úroveň výš se nachází hlavní část tohoto podlaží a sice knihovna se střešním světlíkem a designovým krbem, ložnice pánů domu a dětský pokoj. Ten sestává ze dvou částí - z herny a vlastního pokoje.

 

    To jsou velmi stručně popsány základní principy návrhu. Nyní je březen a já se nacházím ve fázi práce na projektu pro stavební povolení, což je čistě řemeslná práce. Až tato fáze proběhne a já doufám, vlastně věřím, že úspěšně, začnu se zabývat detailním řešením interiéru - nábytek, povrchy, doplňky...

     

 

Number of images in category: 5
Category Viewed: 1673x
Rekonstrukce podkrovního bytu (14)
Rekonstrukce podkrovního bytu

Březen/duben 2015



   Jedná se o takovou "tradiční" akci, kdy si klient, v tomto případě klientka koupí byt, nebo to co z něj za dlouhá léta zbylo a chce si ho dát dohromady. V původním bytě neexistovala koupelna, ale pouze sprchový kout v kuchyni, hned vedle kuchyňské linky - katastrofa. Byt sám o sobě, nebo spíš ten samotný prostor asi není úplně špatný - pro jednoho či dva. Podkrovní byty mají své kouzlo, ačkoli mně osobně ta lokalita, ve které se nachází příliš neimponuje. To však není předmětem zadání a klienta to zpravidla ani nezajímá...

    V bytě bude v rámci rekonstrukce nutno provést pár stavebních úprav sestávajících především z vybourání starých a vztyčení nových příček. Ty navrhuji provést ze sádrokartonu s dvojitým opláštěním. V srdci dispozice se vytvoří nová místnost a sice koupelna. Byt není nafukovací a proto je koupelna, co se týče velikosti opravdu naprosto minimální, ovšem s ohledem na požadavky klientky, jako byly velká rohová vana, umístění pračky a nějakým způsobem oddělené WC. Na samostatné WC se muselo velmi rychle zapomenout, protože prostě nebylo kam ho umístit. Dveře budou provedeny jako posuvné do kapes.
    Vzhledem k faktu, že je v bytě velmi málo míst odkud by se dalo dívat na věci, resp. na nábytek s nějakým odstupem, navrhuji například v ložnici postel vyrobit přímo na místě, na míru bytu. Když se to tak vezme, tak postel hodnotíme hlavně podle toho, jak se nám na ní spí, jestli vrže atd. a design je až druhotný... a konkrétně zde, v druhé nejmenší místnosti v bytě, ještě ukrojené šikminou střechy, by žádný design ani nebyl vidět.
    klientka si přála zachovat některé své kusy nábytku, nebo spíš začlenit do návrhu. Konkrétně je to obýváková policová stěna a pohovka. Vzhledem k tomu, že policová stěna už má na sobě nalepenou nějakou umělou dýhu, či co to je a ta má poměrně nekompromisní a těžko kombinovatelný dekor, rozhodl jsem se nové prvky vestavěného nábytku, které s ní sousedí řešit v neutrální bílé barvě a aby z toho nebyla "školní práce", tak si trochu pohrajeme s leskem a matem - získáme tím plasticitu a nádech luxusu (protože, když se něco leskne, vypadá to hned o třídu výš). Na podlahu se na přání klientky natáhne přírodní lino s nějakým neutrálním dekorem - hlavně žádné atrapy ve stylu "stará prkenná podlaha" apod. Staré cihelné stěny se oklepou až na cihlu, poškozené cihly se vyspraví, spáry se zacelí a stěny se pak přetřou jednotným nátěrem - navrhuji nějakou šedozelenou.


    Zjistil jsem, že mám v portfoliu velmi málo realizací. Nevím proč to tak je, ale zrovna tohle by se nakonec realizovat skutečně mělo, takže jsem sám zvědav, jak to dáme dohromady....

 

Number of images in category: 14
Category Viewed: 1445x
Chodba + Wc - Plzeň (8)
Chodba + Wc - Plzeň

Březen / 2015



    Další pokračování kompletního předesignování plzeňského bytu (začalo to ložnicí, přes obývák, koupelnu...). Chodba v tomto bytu je obrovská, lichoběžníková, bez přirozeného osvětlení, tím myslím bez denního světla. V podstatě ten prostor slouží jen k cestě ze dveří do dveří. Takže co s tím? Dát tam nějakou komodu a stoleček? To je na nic...
    Jeden z konkrétních požadavků klientky byl vytvoření zádveří. Ok, řekl jsem si, vztyčíme příčku, uděláme zásuvné dveře, to bude fajn. Jelikož je to vlastně jen průchozí prostor, nemá smysl tam kdovíco vytvářet, protože to stejně nikdo neocení. Není to místo, kde by člověk trávil příliš času, kde by chtěl trávit svůj čas. Takže navržené úpravy toho prostoru jsou naprosto primitivní - oklepe se omítka, odhalí se cihla, poškozené kusy se vyspraví, stěny se přespárují a natřou jednotným šedým nátěrem. Kolem dokola se místnost objede bílým podlahovým soklem, aspoň 100mm vysokým a u stropu se provede jednoduchý fabion. Vzhledem k datu vzniku toho domu to není nic, co by se tam přirozeně nevčlenilo... a hlavně se tím elegantně vyřeší styk cihlová stěna/strop. Nová příčka se očalouní při použití nějaké bílé kůže či něčeho na ten způsob. Původně jsem to navrhl jenom kvuli odhlučnění bytu od zbytku domu, hlavně od hluku ze společné chodby, ale vznikl tím neplánovaně i zajímavý kontrast mezi hrubou cihlovou stěnou a velmi jemnou, elegantní a na dotek příjemnou čalouněnou plochou. Je to zárověň takový nečekaný designový počin. V prostoru zádveří není co řešit: lavice, nástěnné věšáky, zrcadla a přístup do šatny. Prostor chodby se sice zmenšil, ale pořád je dost velký na to, aby tam nic nebylo a zároveň moc malý na to, aby tam mohlo být něco smysluplného. Do chodby ústí dveře z hlavních místností - obývák, koupelna, pokoj... a všechny dveře jsou původní, kazetové s profilovanými obložkami a v šedé cihlové stěně naprosto perfektně vyniknou a stanou se v podstastě stěžejním prvkem interiéru. Rozhodl jsem se pojmout celou tu místnost jako "výstavní prostor", kde hlavními exponáty budou ty bohaté původní dveře a protější čalouněná stěna. Pár dní na to jsem byl na výstavě bytového designu a zaujaly mě tam mechové stěny - stále zelené bezúdržbové dekorace z mumifikovaného mechu. Ano, řekl jsem si, to tam dám! To bude ten "krok stranou". Na mechové stěny bude radost se dívat, protože barva mechu má, alespoň pro mě, ten nejpříjemnější odstín zelené. každý lepší výstavní prostor má nějakou možnost sezení, aby se člověk mohl v klidu posadit a jen se dívat, proto jsem doprostřed místnosti umístil kruhový taburet o průměru 1 300mm a kvuli efektu očalouněný hovězí kůží. Upřímně moc nepočítám s tím, že by to bylo skutečně očalouněné hovězinou, protože by to bylo dost drahé, ale ten výsledný efekt by za to rozhodně stál a to nejen kvuli samotnému vzhledu, ale hlavně kvuli pocitu při doteku - je to jemné, příjemné...je to nenahraditelné. Nad tento kruhový prvek umisťuji kruhové stropní svítidlo velmi současného vzhledu a tím je místnost v podstatě hotová. Nic víc není třeba, všechny prvky si spolu rozumí a z průchozího prostoru se stává luxusní místnost...

    Co se týče WC, tak šlo v podstatě o to, sjednotit ho s protější koupelnou, takže se použily stejné obklady a stejná omítka - OIKOS Kreos - fil posé.

 

Number of images in category: 8
Category Viewed: 1226x
Powered by Phoca Gallery

Moje práce :